Fotím lidi. Ale hlavně to, co je na nich skutečné.

Fotografie mě provází už od mých 14 let. Tehdy jsem ještě netušila, kam mě foťák jednou zavede. Věděla jsem ale, že mě baví tvořit, hledat nové nápady a hlavně – že mě baví lidé.

Postupem času jsem zjistila, že na focení miluju ještě jednu věc. Ten moment, kdy se člověk podívá na výslednou fotografii a řekne si: „Ty jo… tohle jsem fakt já?“ A právě tenhle pocit chci dopřát každému, kdo přede mě stoupne před objektiv.

Nejdu na focení s představou, že vás postavím na jedno místo, řeknu „úsměv“ a budu mačkat spoušť. Strojenost není nic pro mě. Raději vás trochu nasměruju, ukážu vám svou představu a pak nechám prostor vám samotným. Vašemu pohybu, výrazu, smíchu, energii i všem těm drobnostem, které z vás dělají právě vás.

A jestli se bojíte, že před foťákem neumíte být přirození? To vůbec neřešte. 😄

Umím lidi rozesmát, jsem trochu drzá, veselá a hlavně autentická. Takže je dost možné, že během focení zapomenete, že před vámi vůbec nějaký foťák je.

Každé focení proto vzniká trochu jinak. Podle vás, podle nálady, podle místa a podle toho, co zrovna vznikne mezi námi. Nechci vyrábět dokonalé fotografie podle šablony. Chci zachytit vaši jiskru – to, co je na vás krásné, zajímavé a skutečné.

Ať už jdete na focení sami, ve dvou, s rodinou nebo slavíte nějaký důležitý okamžik, chci, abyste si kromě fotografií odnesli i dobrý pocit.

Protože focení podle mě není jen o tom, jak budete vypadat na fotkách.

Je o tom, jak se při jejich vzniku budete cítit.